Úsilí o přepisování našich dějin se táhne jako červená niť v průběhu posledních 30 let. O jednotlivých pokusech jsme již dříve mnohokrát psali. Připomeňme si zatím alespoň jeden z nich.

Český filmový umělec David Vondráček (47) obdrží v neděli 29.11.2010 ve známém frankfurtském kostele sv. Pavla cenu Franze Werfla, která je dotována částkou 10 000 euro (246 900 Kč). Cenu dostal za dokumentární film „Zabíjení po česku“, který v květnu 2010 přinesla Česká televize.

Cenu Franze Werfla uděluje Nadace „Středisko proti vyháněním“. Předsedkyní této nadace je Erika Steinbachová, současná předsedkyně Svazu vyhnaných“ (BdV). Z vědecké rady této nadace již v březnu tohoto roku odešel její český člen, před tím tak učinil i polský člen rady.

David Vondráček přiznal, že ví, že E. Steinbachová je pro Poláky jako ďábel. Ale ona je členkou CDU, demokratické strany, řekl Vondráček. Podle něj za cenou stojí demokratická organizace vyhnaných. Pro Vondráčka bylo důležité, že politik německých Zelených, Milan Horáček, levičák, člen poroty, se ho dokonce ptal, zda cenu přijme. Což mohu říci „ne“, říká Vondráček

P. Uhl přednesl pak své laudatio. (V projevu při předávání ceny zdůraznila Erika Steinbachová, předsedkyně nadace, že touto cenou byl odměněn muž, který rozvířil veřejnou diskusi v ČR o vyhánění. Rozsáhlejší chvalozpěv (laudatio) přednesl Petr Uhl, zakládající člen Charty 77, který ocenil „opravdu evropského novináře“ D. Vondráčka. Patří mu dík všech, že filmovým dokumentem prolomil tabu. Uhl je přesvědčen, že v současné české společnosti jsou v menšině ti, kteří proti tomu filmu polemizují. Zejména mládež se ptá, jak je to možné, že nám pravda o hromadné vraždě byla zatajena. S pohnutím D. Vondráček vyslechl slova P. Uhla, poté poděkoval za vyznamenání. Listy č. 107, LZ, 14.12.2010, str. 9 přílohy, volně a kráceně přeložil Ing. Jaroslav Liška)

Seznam dosavadních nositelů ceny F. Wefla působí až dojemně, např. iniciátoři „Kříže usmíření“ v Teplicích n/Metují. Ty Vondráček zná, jsou to demokraté, myslí jako Václav Havel nebo disidenti.

Vážené slavnostní shromáždění, milí krajané obou jazyků a milí hosté,

tento krátký výňatek z přesvědčivého filmu Davida Vondráčka, který mnozí z vás znáte, ukazuje dvojí: za prvé ukazuje, jakým neuvěřitelným údolím slz, nenávisti a násilí prošla střední Evropa, naše české země a v neposlední řadě naše národnostní skupina. Na druhé straně ukazuje statečně a důsledně usilování poté narozeného člověka, aby se těmito otázkami s odvahou a znalostmi potýkal. Ukazuje také zdlouhavost, v jaké jsme my v Německu konfrontováni. David Vondráček je kompetentní a zná naše dějiny. Také ví, že Saaz je česky Žatec, nikoliv Zatek, a také především ví, že německy je to Saaz, nikoliv Saas, jak to zde mluvčí ZDF řekl. Tím je to jasné. To falešné česky a falešné německy bylo „made in Germany“ a nikoliv „made in the Czech Republic“. To dokazuje, jak je důležitá úloha objasňování vyhánění nejen v české společnosti, kde to vyžaduje hodně odvahy, ale také v německé a evropské společnosti…

Taková těžká cesta vyžaduje jasné vize a dlouhý dech. A ten my máme. Ale potřebuje také samozřejmě připravovatele cesty a pionýry. Takové průkopníky cesty jsme již před obratem v exilu a v podzemí měli. Uvádím osobní přátele: Milan Kubeš, Milan Horáček, Rudolf Kučera a mnozí další, kteří již před desetiletími počali razit cestu s námi. Jsem šťasten, že stále více německých – když počet přítomných politických a parlamentních zástupců z Německa a Bavorska vidím – a neustále více českých reprezentantů politiky a společnosti se k nám přiklánějí a jdou s námi touto cestou. Také to dokazuje, že jdeme správnou cestou…

Nejsou Češi, nejsou Němci, jsou lidé různých druhů. Díky bohu je také množství dobrých lidí. Ti musí spolupracovat, musí se propojit. My, sudetští Němci, musíme v příštích desetiletích rozvinout síť nad střední Evropou, hranice překračující síť porozumění. V tomto bylo v posledních letech a desetiletích vykonáno hodně a mnohé dosaženo. A ústředním pracovníkem je David Vondráček. Milý Davide, v tomto smyslu mohu Ti propůjčit sudetoněmeckou cenu lidských práv.